Dne 5.6. 2018 nabyla účinnosti novela daňového řádu, která ukládá nové informační povinnosti vůči správci daně. Úpravou § 57 odst. 3 došlo k rozšíření informační povinnosti vůči správcům daně pro banky a další finanční instituce a dále vložením nového § 57a se stanovuje povinnost pro některé osoby podávat na vyžádání správce daně citlivé informace, které do této doby mohly být získávány pouze za účelem zamezení tzv. praní peněz a financování terorismu. Určité výjimky v podobě podávání informací pouze na vyžádání Generálního finančního ředitelství a pouze za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní dosáhli členové profesních komor, kteří jsou vázáni mlčenlivostí z řad advokátů, daňových poradců, auditorů a soudních exekutorů.
Projednávání novely bylo poznamenáno boji na půdě poslanecké sněmovny, zamítnutím celého návrhu zákona Senátem a následným přehlasováním Senátu Poslaneckou sněmovnou dne 23.5.2018 (123 hlasů pro). Proti vládou předložené novele se výrazně hned zpočátku postavila Česká advokátní komora, Hospodářská komora ČR, Komora daňových poradců a další dotčené profesní komory. Nesouhlas s novelou zveřejnila v tiskové zprávě i Česká bankovní asociace. Důvodem silného odporu profesních komor i finančních institucí byla obava z prolomení mlčenlivosti advokátů, notářů a daňových poradců i obava z dalšího prolomení bankovního tajemství.
Důvodem předložení návrhu zákona Ministerstvem financí byla, dle vyjádření MF, nutnost zapracování směrnice Rady (EU) 2016/2258, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní špinavých peněz, tzv. směrnice DAC 5. Směrnice je poměrně stručná a svým obsahem ukládá daňovým orgánům členských států povinnost zajištění přístupu k informacím, postupům, dokumentům pro boj proti praní peněz dle zákona AML, a to pro účely správní spolupráce mezi členskými státy.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že oznamovací povinnost v případě domněnky či zjištění podezřelého obchodu má již dnes dle Zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu č. 253/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen AML zákon) poměrně široký okruh tzv. povinných osob, banky, účetní, daňové poradce a advokáty nevyjímaje. AML zákon ukládá i další povinnosti, jako je identifikace běžných klientů a jejich kontrola. Orgánem, vůči kterému je nutné informační povinnost splnit, ať již z vlastního podmětu či na vyžádání, je Finanční analytický úřad (dále jen FAÚ), který podléhá přímo Ministerstvu financí. Hlavním výstupem činnosti tohoto úřadu je dle webových stránek FAÚ podání trestního oznámení v případě podezření ze spáchání trestného činu a poskytování informací Finanční správě, Celní správě a policii ČR.
I přes existenci jak uvedeného zákona proti praní peněz, tak přes existenci FAÚ a i přes to, že směrnice DAC 5 mluví výslovně o lepším přístupu daňových orgánů členských států k informacím pro boj proti praní peněz v souvislosti s výměnou informací mezi členskými státy, využilo MF nutnost transpozice směrnice k návrhu změny daňového řádu tak, aby finanční správa měla k dispozici i při běžné správě daní všech daňových poplatníků krajně citlivé a chráněné informace dosud poskytované pouze dle AML zákona z důvodu mezinárodního zájmu, tj. v boji proti terorismu a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tento záměr Ministerstva financí se podařilo díky odporu profesních komor i odborné veřejnosti následnými pozměňovacími návrhy zmírnit, a to například omezeními v souvislosti s povinností mlčenlivosti advokátů, daňových poradců, notářů, auditorů a soudních exekutorů.
Níže jsou uvedena konkrétní konečná ustanovení novelizovaného daňového řádu včetně komentáře.
V § 57 odst. 3 byl rozšířen obsah informací, které banky a další finanční instituce musí sdělit správci daně:
„ Banky, spořitelní a úvěrní družstva, platební instituce, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz a vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu (dále jen „poskytovatel platebních služeb“) jsou povinni na vyžádání správce daně poskytnout údaje o
Tímto rozšířením informační povinnosti pro banky Ministerstvo financí reagovalo mimo jiné i na nedávný případ, kdy banka odmítla poskytnout správci daně informace nad rámec zákona a následně byla finančním úřadem za toto odmítnutí sankcionována dle § 247 odst. 2 daňového řádu za závažné maření a stěžování správy daní v důsledku porušení povinnosti k součinnosti. Dosavadní § 57 ukládal povinnost sdělit finančnímu úřadu na výzvu čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech a pohybech peněžních prostředků a údaje o poskytnutých úvěrech. Správce daně však po bance v tomto případě požadoval i další údaje, například údaje o disponentech účtu, e-mailovou adresu a telefonní číslo používané pro vzdálený přístup k účtu. Nejvyšší správní soud vyjádřil názor, že výčet povinně poskytovaných informací je taxativní a postavil se proti snahám finančních úřadů vyžadovat po bankách stále více informací nad rámec zákona (4 Afs 177/2016)
Díky rozšíření informační povinnosti v novelizovaném ustanovení § 57 odst. 3 daňového řádu budou banky a další instituce na žádost poskytovat správci daně bez omezení účelu i tzv. údaje o jiných jedinečných identifikátorech, zmocněncích, údaje o příjemcích plateb i osobách, které peníze převedly nebo provedly vklad hotovosti. Co se týká jedinečných identifikátorů, v novele není upřesněno, co tím zákonodárce myslel. Identifikace klienta je definována v zákoně o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, dle kterého banka při identifikaci zjišťuje údaje běžně uváděné např. v občanském průkazu a v případě, že získá podezření z nelegálního obchodu, například i údaje o telefonních číslech a e-mailových adresách.
Banky jako povinné osoby dle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, již v současné době mají povinnost získávat informace o klientech, sledovat obchodní vztahy, posuzovat možná rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a tyto informace dále předávat Finančnímu analytickému úřadu na vyžádání, případně sami oznamovat jakékoliv podezřelé obchody.
Česká bankovní asociace ve svém prohlášení ze dne 21.3.2018 považuje za největší problém skutečnost, že podle nového ustanovení daňového řádu mají banky další vysoce citlivé informace týkající se jejich klientů sdělovat správcům daně i pro vnitrostátní správu daní, přičemž v postavení správce daně jsou nejen finanční a celní úřady a jejich územní pracoviště s desítkami tisíc zaměstnanců, ale i města a obce při vybírání místních poplatků. I přes to, že ČBA navrhovala centralizovat dotazování finanční správy, tj. více citlivé údaje o klientech by mohly být vyžadovány nadále pouze prostřednictvím FAÚ, který zaměstnává pouze desítky zaměstnanců anebo prostřednictvím GFŘ, poslanecká sněmovna zůstala u původního návrhu.
Zcela nový § 57a rozšiřuje informační povinnosti vůči správci daně u všech povinných osob dle AML zákona, tj. například u některých podnikatelů a účetních. Tyto povinné osoby dle AML zákona budou podávat na vyžádání správce daně další citlivé informace, a to bez ohledu na to, zda budou tyto informace použity pro účely zamezení legalizace výnosů z trestné činnosti či pro vnitrostátní správu daní.
57a odst. 1 daňového řádu
(1) Povinná osoba podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to i v případě, že se jedná o osobu podle § 57, je povinna na vyžádání správce daně poskytnout tyto údaje nebo dokumenty:
a)údaje získané při provádění identifikace klienta,
b)údaje získané při provádění kontroly klienta podle § 9 odst. 2 písm. a) až c) zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,
c)údaje o způsobu získávání údajů podle písmen a) a b),
d)dokumenty získané při provádění identifikace a kontroly klienta obsahující údaje podle písmen a) a b)
Dle § 2 AML zákona jsou povinnými osobami kromě finančních institucí, daňových poradců a právníků také účetní a dále pak osoby, které v rámci své podnikatelské činnosti poskytují služby spočívající v zakládání právnických osob, realitní kanceláře, bazary a zastavárny a některé další profese.
Ad a) Údaji získanými při provádění identifikace klienta se rozumí údaje běžně dostupné z občanského průkazu či jiného dokladu totožnosti. V praxi to znamená, že si povinná osoba vyžádá u fyzické osoby občanský průkaz či jiný doklad totožnosti a údaje z tohoto dokladu zaznamená. Těmito údaji jsou dle § 5 a 8 AML zákona jméno, rodné číslo nebo datum narození, pohlaví, trvalý pobyt, státní občanství, číslo průkazu totožnosti a u podnikajících osob též místo podnikání a IČ. Povinnost identifikovat klienta mají tyto povinné osoby dle § 7 AML zákona především v těchto případech:
Ad b) Kontrolu klienta provádí povinná osoba v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti, a to v závislosti na typu klienta, obchodním vztahu nebo obchodu. Kontrola klientů dle § 9 odst. 2 písm. a) až c) AML zákona zahrnuje:
Ad c) Údaji o způsobu získávání údajů podle písmen a) a b) bude patrně sdělení povinné osoby o způsobu vedení evidence a metodice sbírání údajů.
(2) Pokud je povinnou osobou podle odstavce 1 advokát, notář, daňový poradce, soudní exekutor nebo auditor, může vyžádat údaje a dokumenty podle odstavce 1 pouze ústřední kontaktní orgán podle zákona upravujícího mezinárodní spolupráci při správě daní, a to pouze za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní. Ustanovení § 26 odst. 1 a 2 a § 27 odst. 1, 2 a 4 zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se použijí obdobně.
Povinnost advokáta, notáře, daňového poradce, soudního exekutora a auditora poskytnout správci daně údaje a dokumenty podle § 57a zákona č. 280/2009 Sb., ve znění od dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje pouze na údaje a dokumenty, které advokát, notář, daňový poradce, soudní exekutor nebo auditor získal ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
V souvislosti s novelou daňového řádu došlo ke změně Zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, a to v § 6 odst. 9, poslední větě: „Porušením povinnosti mlčenlivosti není poskytnutí informací správci daně při plnění povinností stanovených daňovým řádem daňovému poradci jako povinné osobě podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.“ Významově stejným způsobem jsou změněna ustanovení týkající se mlčenlivosti v notářského řádu, v zákoně o advokacii a v exekučním řádu. Advokáti, notáři, daňoví poradci a soudní exekutoři se nově nemohou odvolávat na povinnosti mlčenlivosti v případech, kdy správce daně (GFŘ) zdůvodní své požadavky na informace výkonem mezinárodní spolupráce při správě daní.
Dle zákona o finanční správě České republiky vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní Generální finanční ředitelství, které je dále nadřazeno Odvolacímu finančnímu ředitelství a jednotlivým finančním úřadům. Proto informace dle § 57a daňového řádu může vyžadovat pouze GFŘ a nikoliv běžný správce daně. Zároveň by mělo GFŘ prokázat, že požadované informace mají být použity za účelem mezinárodní spolupráce při správě daní a nejsou požadovány pouze za účelem běžné tuzemské správy daní.
Co se týká odkazu na použití § 26 AML zákona, ten obsahuje zvláštní ustanovení pro auditory, účetní, soudní exekutory a daňové poradce. Tyto osoby nemusí aktivně oznamovat Finančnímu analytickému úřadu zjištění tzv. podezřelého obchodu ani nemusí poskytnout na výzvu informace týkající se jejich klientů, kromě případů, kdy auditor, účetní, soudní exekutor nebo daňový poradce má za to, že klient žádá o právní poradenství za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu. Oznámení takového podezřelého obchodu Úřadu však v případě auditorů, soudních exekutorů a daňových poradců probíhá prostřednictvím příslušných profesních komor, které prozkoumávají, zda oznámení není v rozporu s povinností mlčenlivosti a v případě souladu s AML zákonem do 7 dnů ode dne zjištění podezřelého obchodu postoupí FAU. Informační povinnost na základě žádosti FAÚ však mají tyto osoby i bez součinnosti komory.
Podobná výjimka z důvodu respektování povinnosti mlčenlivosti se vztahuje v rámci AML procesů (§ 27) i na advokáty a notáře, kteří jsou povinnými osobami při výkonu některých činností, jako je správa cizího majetku včetně advokátních úschov, nebo při jednání jménem nebo na účet klienta v některých majetkových záležitostech. U advokátů a notářů platí, že žádost o poskytnutí informací FAU vyžaduje po advokátovi či notáři pouze prostřednictvím České advokátní nebo Notářské komory a odpověď na žádost putuje stejným způsobem zpět.
Ve věci podávání informací členy profesních komor se vyjádřila ministryně financí Alena Schillerová v průběhu schvalování novely daňového řádu dne 23.5.2018 takto: „ Co se týká profesních komor, máme tam úzké hrdlo. Informace se budou poskytovat jenom mezi Generální finančním ředitelstvím a orgánem komory..“ V rámci pozměňovacích návrhů nakonec MF souhlasilo nejen s tzv. „úzkým hrdlem“ pro profesní komory, ale i s přechodným ustanovením zabraňujícím nežádoucí retroaktivitě u dříve poskytnutých informací v souvislosti s prolomením mlčenlivosti především u daňových poradců a advokátů.
Pro dokreslení celého procesu schvalování novely daňového řádu lze dodat, že Česká advokátní kancelář zpracovala analýzu, ze které vyplývá, že v zemích Evropské unie neexistuje prolomení advokátní mlčenlivosti ve vztahu ke správci daně. V Německu, Rakousku, Velké Británii i ve Francii je důvěrný vztah mezi advokátem a klientem chráněn a povinnost podání informace advokátem se vztahuje na zcela výjimečné případy, jako je například ohrožení národní bezpečnosti. Navíc, informace nejsou podávány přímo daňovým orgánům států. (https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=18773) . I přes tuto skutečnost byla zveřejněna tisková zpráva Ministerstva financí, dle které „implementací směrnice dojde ke sjednocení praxe v této oblasti napříč EU.“